Proč Češi „odpracují“ o devět let víc než Němci. Rozdíl se skládá po hodinách

Češi mají často pocit, že pracují zhruba „tak akorát“. Když se ale jejich pracovní život převede na hodiny a porovná s jinými zeměmi, vyjde nečekané číslo: podle propočtů založených na datech Eurostatu a OECD odpracuje průměrný český zaměstnanec během života zhruba o devět let víc než ten německý. Nejde přitom o jeden velký skok, rozdíl vzniká pomalu, rok po roce.

Na jaře na tuto skutečnost znovu upozornil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Nešlo o politické heslo, ale o shrnutí dlouhodobě dostupných statistik. Devět „navíc“ odpracovaných let je výsledkem kombinace tří faktorů: počtu hodin týdně, délky pracovní kariéry a způsobu, jak je práce v jednotlivých zemích uspořádána.

Týdně o několik hodin víc, v součtu celé roky

Místopředseda ČMKOS Jiří Vaňásek připomíná, že Češi odpracují týdně víc hodin než jejich kolegové v Německu. Opírá se mimo jiné o data Eurostatu, na která upozornil Český statistický úřad.

V Německu se běžná pracovní doba pohybuje zhruba kolem 33 až 34 hodin týdně. V Česku je průměr téměř 38 hodin. Na první pohled rozdíl několika hodin nevypadá dramaticky, v ročním součtu ale jde asi o 200 hodin navíc, což odpovídá zhruba pěti pracovním týdnům.

Pokud takový rozdíl trvá desítky let, nasčítá se. Během zhruba čtyřicetileté kariéry se z „pár hodin týdně“ stávají celé roky, které člověk stráví v práci navíc oproti zaměstnanci v Německu.

Struktura práce, zkrácené úvazky a konec kariéry

Rozdíl není jen v samotném počtu hodin, ale i v organizaci práce. V Německu jsou běžné zkrácené úvazky, flexibilní formy zaměstnání a možnost přizpůsobit pracovní dobu různým životním situacím.

V Česku naopak stále dominuje plný úvazek a osmihodinová směna jako standard. Zkrácené úvazky jsou méně dostupné a často i finančně nevýhodné. To vede k tomu, že mnoho lidí zůstává v plném pracovním režimu až do samotného konce kariéry, i když by uvítali pozvolnější tempo.

V Německu je naopak běžné, že lidé v závěru pracovního života přecházejí na částečný úvazek nebo kombinují práci s částečným důchodem. Odchod z trhu práce tak probíhá postupně. V Česku je většina zaměstnanců zapojena „na sto procent“ prakticky až do posledního pracovního dne.

Svoji roli hraje i celková délka aktivního pracovního života. Podle Eurostatu se v Evropě očekávaná doba pracovní kariéry prodlužuje. Zatímco v Německu se prodlužování řeší právě ubíráním zátěže, v Česku často znamená delší kariéra jen více let v plném nasazení.

Do debaty vstupuje i důchodový věk. Obě země směřují k hranici okolo 67 let, ale skutečný dopad je jiný. Zatímco v Německu se více pracuje s přechodovým obdobím, v Česku nese mnoho lidí plnou pracovní zátěž až do důchodu. To je obzvlášť náročné u fyzicky nebo psychicky těžkých profesí, kde nejde jen o komfort, ale i o zdraví.

Paradox je vidět při pohledu na mzdy. Přestože Češi v součtu odpracují víc, průměrně vydělávají méně než zaměstnanci v Německu. I proto se otázka rozdílného počtu odpracovaných let a podmínek práce dostává do veřejné debaty stále častěji.