Ulster chce v Bilbau zachránit sezonu. Timoney slibuje „nic nenechat náhodě“

Ulster má za sebou bolestivý ligový víkend, ale už za pár dní může všechno vypadat úplně jinak. Tým z Belfastu se chystá na finále Challenge Cupu proti Montpellieru v Bilbau, které může rozhodnout nejen o první trofeji po dvaceti letech, ale i o účasti v elitním Poháru mistrů pro příští sezonu.

Nick Timoney, který by měl kvůli trestu pro Iaina Hendersona vést mužstvo jako kapitán, zdůrazňuje, že Ulster musí jít do finále „se vším všudy“ a že příprava na zápas nenechá prostor pro žádné výmluvy.

Hořké zklamání v URC a poslední šance v Evropě

Tým trenéra Richieho Murphyho o víkendu prohrál v United Rugby Championship s Glasgow Warriors v závěrečném kole základní části. Porážka znamená, že postup do play-off URC a s ním spojená přímá kvalifikace do Champions Cupu už nemá Ulster ve svých rukou.

Naděje na účast v nejvyšší evropské soutěži ale stále žije – Ulster musí 22. května v Bilbau porazit Montpellier ve finále Challenge Cupu. Timoney otevřeně říká, že právě na tento duel se nyní soustředí veškerá energie kabiny.

Podle něj si hráči velmi dobře uvědomují, co je ve hře, i kvůli obrovskému zájmu fanoušků. Mluví o tom, jak se příznivci, přátelé a rodiny snaží narychlo zajistit letenky a ubytování, aby mohli být u toho, až se Ulster pokusí ukončit dvacetileté čekání na trofej.

Dva domácí zápasy, dvě promarněné příležitosti

Náladu v Belfastu ovlivnil i průběh posledních dvou domácích utkání. Po divoké remíze 38:38 se Stormers přišla další dramatická podívaná proti Glasgow. Ulster dokázal ve druhém poločase otočit skóre a dvanáct minut před koncem vedl o bod, jenže Warriors si nakonec zajistili první místo v tabulce URC pozdním pětkovým zásahem Kylea Rowea.

Timoney přiznal, že je frustrující nedotáhnout do vítězného konce dva domácí zápasy proti týmům, které skončily v tabulce na prvním a druhém místě. Podle něj Ulster předváděl atraktivní útočný rugby, ale nedokázal zastavit stejně silné ofenzivní pasáže soupeřů.

Z pohledu nezaujatého diváka šlo podle Timoneyho o „skvělé zápasy na koukání“, jenže hráči Ulsteru chtějí jen polovinu takové podívané – tu vítěznou. Zbytek tvoří drobné momenty, které se tentokrát neotočily v jejich prospěch.

Přesto vnímá současnou situaci i jako příležitost. Po ligovém zklamání mají před sebou finále, o které se mohou opřít a které může dát celé sezoně jiný nádech.

Obrana musí „o level výš“, spoléhat se bude i na charakter

Ulster by se podle propočtů stal prvním týmem v URC, který překonal hranici 50 bodů a přesto se nedostal do nejlepší osmičky, pokud by mu play-off nakonec uniklo. I proto Timoney mluví o nutnosti něco „zachránit“ – a právě evropské finále vnímá jako šanci sezónu přepsat.

Třicetiletý třetí řadový útočník, jenž má v Bilbau pravděpodobně převzít kapitánskou pásku, oceňuje „skutečný boj a ducha“, který mužstvo v průběhu ročníku ukázalo. Připomíná, že v minulosti by tým v zápasech jako proti Glasgow možná „sklopil hlavu a nechal si dát větší nálož“, zatímco nyní se dokázal vrátit do hry a zůstat konkurenceschopný proti velmi silnému soupeři.

Zároveň ale otevřeně přiznává, že obrana stále není tam, kde by měla být. Proti Glasgow se sice zlepšila, ale do finále podle něj musí „jít ještě o úroveň nebo dvě výš“. Pokud bude Ulster dál inkasovat tolik bodů, bude mít proti Montpellieru problém.

Tým strávil před duelem s Warriors hodně času prací na defenzivě a našel několik oblastí, kde došlo k posunu. Timoney však říká, že je potřeba jít znovu od základu a ještě víc soupeřům ztížit cestu k bodům – právě v takových zápasech se pak ukazuje, jak nebezpečný umí Ulster být, když nemusí neustále dotahovat skóre.

Podle Timoneyho navíc ve finále často nehrají prim jen taktické a technické detaily, ale mentální nastavení a týmový duch. V tom vidí pro Ulster velké pozitivum, o které se může v Bilbau opřít.

Zda se tahle kombinace bojovnosti a vylepšené obrany promění v první trofej po dvaceti letech a zároveň vstupenku do Champions Cupu, ukáže až večer 22. května. Už teď je ale jasné, že Ulster jde do finále s vědomím, že na stole leží celá sezona – a že si nemůže dovolit nechat cokoliv „nepřipravené“.