Společné hraní na citeru a dlouhé rozhovory se pro dva lidi z malých obcí staly pevným bodem v životě. Když má člověk někoho opravdu blízkého, sdílené chvíle dokážou zcela změnit každodennost – bez ohledu na datum narození v občance.
Jak se Margrit a Oliver potkali
Oliver (17) z Bickelsbergu a Margrit (79) z Leidringen jsou už čtyři roky nejlepší přátelé. Seznámil je Oliverův dědeček, který si přál, aby vnuk znovu objevil radost ze hry na citeru. Oliver popisuje, že ho začalo nudit hrát sám, ztrácel k nástroji vztah a děda tím trpěl, protože už mu vnuk skoro nehrál.
Dědeček proto navrhl, že zavolá Margrit, jestli by si nemohli hrát spolu. Nápad zabral: společné zkoušení fungovalo od první chvíle a děda si znovu mohl každý den vyslechnout alespoň jednu skladbu, kterou si vychutnával.
Věkový rozdíl 62 let? Společné zájmy ho mažou
Až dodnes se Margrit a Oliver vídají každý týden. Nespojuje je jen láska k citere, ale také další záliby – třeba společné pletení. Pro Margrit je Oliver „mimořádně cenný člověk“, se kterým se dobře povídá i hraje.
Oliver jí pomáhá i v běžném životě: s vykládáním dřeva, s mobilem a dalšími drobnostmi. Když ho potřebuje, přijde a pomůže, a podle něj to platí i obráceně. Jejich vztah tak není jednostranný, ale založený na vzájemné oporě a důvěře.
Společné dobrovolnictví v domově pro seniory
Kromě osobního přátelství je spojuje i dobrovolná činnost v domově pro seniory. Každou středu se tam starají o obyvatele a jednou za měsíc jim spolu hrají na citeru. Margrit přiznává, že na začátku vůbec nečekala, že Olivera bude tolik bavit hrát pro staré lidi.
O to víc ji potěšilo, jak se situace vyvinula. Když přijde někdy sama, první otázka zní: „Kde je ten kluk?“ Obyvatelé si Olivera oblíbili a Margrit ho může podle svých slov jen chválit. Je pro ni nesmírně cenné mít tak mladého člověka, se kterým může probírat všechno, co ji trápí nebo těší.
Oliver říká, že se k tomu může jen připojit. Společné návštěvy domova se pro něj staly tak samozřejmou součástí týdne, že si je už nedokáže odmyslet. Přátelství podle něj musí vydržet tak dlouho, jak jen to půjde – pak budou oba spokojení.
Co dělá jejich přátelství výjimečným
Přestože mezi nimi leží 62 let věkového rozdílu, jejich vztah stojí na stejných pilířích jako každé jiné pevné přátelství. Sdílejí zážitky, pomáhají si v praktických věcech a společně dělají radost dalším lidem v domově pro seniory.
- Mají společné koníčky (citeru, pletení).
- Pravidelně se vídají a tráví spolu čas.
- Navzájem si pomáhají v běžném životě.
- Společně se angažují ve prospěch ostatních.
- Otevřeně spolu mluví o tom, co prožívají.
Jejich příběh ukazuje, že přátelství nemusí respektovat žádné věkové škatulky. Když je mezi lidmi porozumění, respekt a chuť být si navzájem nablízku, číslo v občance přestává mít význam.
