Družice odkryly v srdci Sahary stovky prastarých nekropolí

Uprostřed dnešní vyprahlé Sahary se skrývá stopa po dosud nepopsané civilizaci, která žila ještě před vznikem faraonského Egypta. Mezinárodní tým archeologů díky satelitním snímkům objevil velké množství rozsáhlých pohřebišť – nekropolí –, jež naznačují existenci kdysi rozlehlé kočovné kultury.

Výzkum se zaměřil na poušť Abtai ve východním Súdánu, v oblasti mezi Nilem a Rudým mořem. Badatelé z Austrálie, Polska a Francie chtěli zrekonstruovat příběh tamních dávných obyvatel, aniž by museli hned na začátku fyzicky kopat v terénu. Poušť je pro archeology mimořádně obtížné prostředí – nekonečné písky či skály, extrémní podmínky a odlehlost dělají z hledání památek „jehlu v kupce sena na druhou“. Satelity tuto rovnici zásadně mění.

Kruhové stavby jako masivní hrobové komplexy

Na satelitních snímcích se vědcům znovu a znovu objevoval stejný motiv: velké kruhové útvary. Podrobnější zkoumání ukázalo, že nejde o přírodní útvary, ale o monumentální hromadné hroby. Uvnitř se nacházejí lidské i zvířecí kosti, často pečlivě uspořádané kolem jedné centrální postavy.

Všechny tyto nekropole mají společný základ: velkou kruhovou ohradní zeď. U největších objektů dosahuje její průměr až zhruba osmdesáti metrů. V jejich nitru jsou pohřbeni lidé společně se svými kravami, ovcemi a kozami.

Podle archeologů vznikaly tyto stavby přibližně ve 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem. Dosud se podařilo identifikovat 260 nekropolí, ale výzkumníci se domnívají, že skutečný počet bude výrazně vyšší.

Stopy společné kočovné kultury

Podobné velké nekropole byly už dříve známy z několika míst v egyptské a súdánské poušti, informací o nich ale bylo minimum – mimo jiné proto, že šlo jen o jednotlivé, ojedinělé nálezy. Nyní satelitní průzkum přinesl „záplavu“ nových objektů, která podle autorů naznačuje existenci společných vzorců a tedy i jedné širší kočovné kultury rozprostřené napříč rozsáhlou oblastí.

Většina těchto pohřebišť leží na území dnešního Súdánu, na svazích pohoří u Rudého moře. Samotné družicové snímky ale dokážou odhalit jen tvar a rozmístění staveb, nikoliv celý jejich příběh. Pro detailní poznání bude nutné pokračovat v klasickém terénním výzkumu, včetně výkopů.

Dosavadní uhlíkové datování a analýza keramiky z několika málo dříve vykopaných nekropolí ukazují, že tato kultura existovala zhruba těsně před tím, než Egypťané vytvořili své první království. Časově tedy předchází klasické faraonské civilizaci, ale není s ní totožná.

Kočovníci, nerovnost a význam zvířat

Způsob života tehdejších obyvatel Sahary se od Egypťanů výrazně lišil. Zatímco Egypt budovali usedlí zemědělci žijící v okolí Nilu a velkých měst, lidé za nekropolemi z Abtai byli kočovní pastevci. Obývali poušť a hnali svá stáda vždy tam, kde našli dostatek pastvy.

Spojuje je s Egypťany zejména jedno: nejtrvalejší stopou, která po nich zůstala, jsou místa jejich pohřbů. V případě saharských kočovníků však nejde o monumentální pyramidy, ale o rozsáhlé kruhové hrobové komplexy.

Už z nich je patrné, že jejich společnost nebyla úplně rovnostářská. Centrální hroby, kolem nichž je uspořádán zbytek nekropole, naznačují existenci významnějších osob – pravděpodobně náčelníků či jiných vůdčích členů komunity. Sociální rozdíly byly ovšem nesrovnatelně menší než v Egyptě, kde byli faraoni pohřbíváni v obřích stavbách, které dominovaly celým krajinám.

Výzkum také ukazuje, jak zásadní roli hrála pro tento lid zvířata. Lidské a zvířecí ostatky leží v hrobech bok po boku, prakticky jako rovnocenné. Krávy, ovce a kozy nebyly jen zdrojem obživy, ale zřejmě i klíčovou součástí identity a duchovního světa těchto komunit.

Co přesně tyto nekropole vypovídají o víře, rituálech a každodenním životě dávných obyvatel Sahary, musí teprve ukázat další výzkum v terénu. Už nyní ale satelity naznačily, že srdce dnešní pouště bylo kdysi živým prostorem složitých lidských společenství, o nichž jsme dosud věděli jen velmi málo.