Na jaře květy, v létě sladké plody, na podzim barevné listí. Z dálky idyla, zblízka ale něco, co spousta majitelů zahrad v Česku podceňuje: některé běžné stromy a keře fungují jako magnet na asijské sršně a z klidného posezení na terase se rázem stává stresová zóna.
Nebývá to vidět hned. Nejprve jen pár kusů kolem zrajících plodů, pár nenápadných návštěv na květech. Až později, když se u stromu nedá v klidu projít s konví nebo s dětmi, začneme řešit, co je špatně. Jenže v tu chvíli už zahrada často nabízí dokonalý „bufet“ i zázemí pro celý hmyzích klan.
Jak si nevědomky zakládáme „sršní stanici“ hned za domem
Asijští sršni vyhledávají cukry a mízu. To znamená hlavně ovocné a kvetoucí dřeviny, které máme na českých zahradách skoro všichni. Zrádné nejsou jen samotné stromy, ale to, co se kolem nich děje během roku.
Na jaře jsou silným lákadlem kvetoucí vrby, jabloně a další raně kvetoucí dřeviny. V době, kdy příroda teprve startuje, jde o jeden z prvních bohatých zdrojů nektaru a pylu. Všechno vypadá nevinně – mezi včelami a čmeláky si pár sršňů sotva všimneme.
Zlom přichází v létě a na podzim. Přezrálé, napadané nebo načaté ovoce – jablka, hrušky, švestky, fíky, ale i kaki nebo mirabelky – začíná kvasit a vonět na dálku. Právě tyhle sladké, měkké plody jsou pro sršně ideální. Pokud je necháváme pod stromem ležet „na kompost později“, vytváříme stálý zdroj potravy pár kroků od domu.
Podobně problematický bývá starý břečťan nebo hustý lískový porost u plotu či zdi. Nabízí úkryt, místo k hnízdění a často i dodatečnou potravu. Zvenku jen „hezky zelená stěna“, ve skutečnosti prostor, kde se sršni cítí bezpečně.
Signály, že zahrada je pro sršně až moc pohodlná
Snadno si řekneme, že „nějaký ten hmyz ke zahradě patří“. Pravda. Problém je, když se frekvence a chování sršňů změní a my to přehlédneme.
Zpozornět by nás mělo hlavně, když:
- se sršni vracejí opakovaně ke stejnému stromu nebo keři a krouží tam i ve večerních hodinách
- kolem spadaného ovoce je stálý ruch, zatímco jinde v zahradě takovou aktivitu nevidíme
- v blízkosti břečťanu, starých dřevěných konstrukcí nebo pod střechou pergoly vídáme sršně, jak létají tam a zpět jedním směrem – může to naznačovat hnízdo poblíž
Státní zdravotní ústav dlouhodobě upozorňuje, že silná alergická reakce na bodnutí může přijít i u člověka, který nikdy problémy neměl. Proto není rozumné čekat, až se sršni „nějak sami odstěhují“.
Co změnit, aby zahrada zůstala živá, ale nepohodlná pro sršně
Řešením není proměnit zahradu v betonové parkoviště. Cílem je, aby byla pro sršně nepraktická, ne nehostinná pro ostatní opylovače.
Pomáhá, když:
- spadané ovoce sbíráme průběžně, ne až „až bude čas“
- po bouřce nebo řezu stromů zkontrolujeme, zda z poškozených větví nevytéká míza, která láká hmyz – postižená místa je vhodné ošetřit
- břečťan, staré keře a houštiny pravidelně prořezáváme, aby netvořily hluboké, vlhké „jeskyně“ ideální pro hnízda
- nové výsadby plánujeme tak, aby největší „sladký magnet“ (například jabloň nebo švestka) nestál těsně u terasy, dětského koutku nebo vchodu do domu
Pokud máme podezření na hnízdo, je bezpečnější neexperimentovat s domácí likvidací. Obce často spolupracují s profesionálními deratizačními firmami, které mají ochranné pomůcky i vybavení. Zvlášť v husté zástavbě nebo v řadových zahradách je to jistější řešení než improvizace s hadicí a sprejem.
Nakonec je dobré mít v hlavě jednoduchou pomůcku: čím víc sladkého a klidného zákoutí na malé ploše, tím větší šance, že si sršni vaši zahradu „vyberou“. Krátké pravidelné procházky po zahradě s otevřenýma očima tak často udělají pro váš klid víc než jeden dramatický zásah, když už je pozdě.
