Mnoho lidí si dodnes myslí, že „stát se postará“ a že dostanou aspoň průměrný důchod. Jenže právě v těchto týdnech, kdy vláda znovu upravuje valorizační schéma a debatuje o důchodové reformě, se ukazuje něco nepříjemného: průměrná částka je statistická fata morgána, na kterou většina Čechů nikdy nedosáhne.
Podle aktuálních dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) se v roce 2026 průměrný starobní důchod pohybuje zhruba kolem 21–22 tisíc korun. Reálně ale velká část nových důchodů padá výrazně níž – zejména u lidí s přerušovanou kariérou, častými nemocemi, péčí o děti nebo nízkými výdělky.
Proč je průměrný důchod iluze, na kterou většina nedosáhne
Průměr je zkreslený už jen tím, jak se počítá. Zahrnuje i velmi vysoké důchody lidí, kteří měli nadstandardní příjmy desítky let, a navíc nereflektuje rozdíly mezi muži a ženami či regiony jako Ústecký nebo Moravskoslezský kraj, kde jsou mzdy dlouhodobě nižší.
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) patří k hlavním důvodům, proč většina lidí na průměr nedosáhne:
- Krátká nebo děravá doba pojištění – časté změny práce, švarcsystém, dlouhé doby „na úřadu“.
- Nízké odvody – práce za minimální mzdu, brigády bez pojištění, část výdělku „na ruku“.
- Péče o děti a blízké – hlavně ženy mají dlouhé mezery, které se jen částečně započítávají.
- Předčasný důchod – trvale krátí výplatu a rozdíl v peněžence je každý měsíc vidět.
Průměrný důchod je tak spíš marketingové číslo pro tiskové zprávy, než reálný návod, s čím počítat. Rozumnější je orientovat se na vlastní odhad: kolik let asi budete pojištěni, jaké jste měli mzdy a jaký dopad bude mít případný předčasný odchod.
Jak si v roce 2026 spočítat vlastní riziko a přestat se spoléhat na stát
Nejdřív je potřeba přestat doufat a začít počítat na konkrétních číslech. Otevřete si v prohlížeči portál ePortál ČSSZ a během pár minut zjistíte, jak na tom opravdu jste.
V praxi to vypadá tak, že si sednete k počítači, přihlásíte se přes BankID nebo eObčanku a necháte si vygenerovat Informativní osobní list důchodového pojištění (IOLDP). Uvidíte před sebou jednotlivé roky, sloupce s příjmy a doby pojištění. Pokud v některých letech svítí „bílé místo“ nebo podezřele nízké částky, je to červená kontrolka.
Když máte přehled, nastává druhý krok: přepnout myšlení z „kolik dostanu“ na „kolik si musím přidat“. Konzervativní finanční poradci i Česká národní banka (ČNB) se shodují, že pro udržení životní úrovně by měl vlastní příjem v penzi dělat aspoň 20–40 % navíc k tomu, co přijde od státu.
Skutečně užitečné je rozdělit si zajištění na tři pilíře, které se chovají jinak v čase i v krizi:
- Důchodové spoření / investice – ideálně pravidelná částka každý měsíc, i kdyby šlo jen o 1 000–2 000 Kč.
- Bydlení bez hypotéky – splatit úvěr tak, aby v důchodu neodcházelo 8–12 tisíc měsíčně bance.
- Likvidní rezerva – pár měsíčních výdajů na běžném či spořicím účtu pro nárazové situace.
Nejde jen o „spořit si něco bokem“. Jde o to, aby se vám do 60. roku života vytvořil majetek nebo portfolio, ze kterého dokážete bezpečně vybírat několik tisíc měsíčně navíc, aniž byste ho během pár let vyčerpali.
Konkrétní kroky: co udělat během jednoho odpoledne, aby váš důchod nebyl šok
Prakticky stačí vyhradit si jedno klidné odpoledne, vypnout televizi a opravdu se soustředit. Vezměte si papír nebo otevřete Excel, uvařte si kávu a projděte tyto kroky v jednom tahu – dokud máte v hlavě čísla i motivaci.
Nejprve si napište měsíční částku, se kterou byste chtěli v důchodu žít – třeba 30 000 Kč v dnešních cenách. Potom si na webu MPSV nebo ČSSZ najděte aktuální kalkulačku důchodu a vyplňte reálné údaje: roky pojištění, předpokládaný věk odchodu, průměrný výdělek. Když se na obrazovce objeví odhadovaná částka, porovnejte ji s vaším cílem. Rozdíl je přesně to, co musí pokrýt vaše vlastní úspory a investice.
Jako další krok si otevřete mobilní bankovnictví a podívejte se na poslední tři měsíce plateb. Spočítejte, kolik peněz odchází na věci, které vám nebudou chybět za týden – typicky impulzivní nákupy, aplikace, které nepoužíváte, nebo třetí streamovací služba. Částku, kterou najdete, převeďte na trvalý příkaz do vybraného spořicího či investičního produktu. První měsíc si toho možná všimnete, ale po dvou až třech měsících se ten „nový normál“ stane samozřejmostí.
Jeden nenápadný, ale silný trik, který používají zkušení klienti velkých bank, jako je Česká spořitelna nebo ČSOB: nastaví si automatické navýšení investiční částky o 3–5 % každý rok. Nestojí je to žádné rozhodování navíc – jen si jednou za rok všimnou, že trvalý příkaz je o pár stovek vyšší. V horizontu 15–20 let ale tento jednoduchý zvyk udělá rozdíl v řádu stovek tisíc korun.
Pokud máte kolem padesátky, zaměřte se navíc na rychlejší splácení hypotéky. Každý tisíc korun měsíčně navíc, který pošlete na jistinu, vám ve výsledku zkrátí dobu splácení o několik měsíců a v důchodu se to projeví velmi konkrétně: nájem nula, jen poplatky a energie.
Státní důchod bude v roce 2035 nebo 2040 pravděpodobně existovat, ale bude hubenější a víc svázaný podmínkami. Kdo se na něj bude spoléhat jako na hlavní zdroj, ten bude mít v peněžence nepříjemné probuzení. Kdo si ale už v roce 2026 sedne, otevře ePortál ČSSZ, banku a kalkulačku, ten může z průměrného důchodu udělat jen základ, nad kterým stojí jeho vlastní, mnohem jistější „nadstavba“.
